Bylo, nebylo jedno Království…V tom Království žili lidé. Žili šťastně, platili včas daně, Království prospívalo a bylo plné kouzla.

V Království vládl král jménem Tupiš. Ten král byl hodně lakomý a daní, co mu platili lidé, nebylo nikdy dost. Proto se rozhodl najít nějaký způsob, jak dostat ještě víc peněz z obyvatel šťastného Království. Jednou se dozvěděl o hrozné Trýzni, která se objevila v sousedních královstvích a vysávala z lidí štěstí. Tupiš tou Trýzní začal lidi strašit a vymýšlet nesmyslné zákony, plné zákazů – Nesmíš jít k nikomu na návštěvu!“, Nesmíš se vídat s rodinou!“ A dokonce – Nesmíš ven po 21. hodině!“

Král začal tahat z lidí peníze pod záminkou ochrany proti Trýzni. Ochrana vymyšlená Tupišem byla marná – Trýzeň začala mořit lidi. Obyvatele přestávali být šťastni a mít radost ze života, jejich dříve pestrý a veselý život se změnil na nechutný a rutinní, proto Kouzlo v jejich Království začalo pomalu hasnout.

Už přes rok Trýzeň trápila Království a lidi už skoro zapomněli co to je cítit radost a štěstí, a proto v Království zbyla jen malinká Kapka Kouzla. Chudinka se snažila najít útočiště, kde by se mohla schovat, aby Kouzlo neopustilo Království navždy. Schovala se do nejútulnějšího koutku v celém Království – do malé krabičky, kde by přečkala, než ta Trýzeň zmizí.

Na okraji Království, přesněji řečeno v obci Království-venkov, v jednom domečku byla maličká dílna. V té dílně bydlel Kocour. Kocour byl strašně zvědavý, a proto se mu vždy dařilo dostávat se do maléru. A jako každý kocour, měl strašně rád krabičky, obzvlášť vlézt do jedné z nich a pospávat tam celý den.

Jednoho dne, po pořádné snídani se Kocour rozhodl, že by bylo dobré vlézt do krabičky a trochu si zdřímnout. Ale když tu krabičku otevřel, našel tam malinkou mizející Kapku Kouzla.

 – Kdo jsi?“ – zeptal se Kocour,

 – Jsem Kouzlo“ – odpověděla Kapka.

 – Proč jsi tak malá?“ …

A Kapka Kouzla mu pověděla svůj příběh o tom, že sílu jí dává lidské štěstí, ale kvůli tomu, že Trýzeň trápí celé Království, lidé přestávají být šťastni a Kouzlo mizí. Ale naděje ještě není ztracená: „Pojď blíž, prozradím ti tajemství!... Ale pssst!… – Zašeptala Kapka Kouzla – „Existují instrukce… připomenou lidem, jak se zase stát šťastnými.“ – Kocour přiblížil ouško k jejím ústům, – „Daruji ti část sebe, abys mohl nad Trýzní zvítězit a vrátit do lidských životů štěstí, jenom tohle mě přivede zpátky do života.“ Kapka se rozplynula ve vzduchu a zůstaly po ní jenom třpytky.

Kocour zesmutněl a rozhodl se, že musí Kouzlo oživit, jediné, co k tomu bylo potřeba, vymyslet, jak předat tajné instrukce lidem. Vzpomněl si, že před tím, než Trýzeň napadla Království, lidé byli šťastni z toho, že můžou být spolu se svými blízkými, dávat jim dárky a společně cítit pozitivní emoce. Nejsilnější emoce, která přinášela lidem nejvíc štěstí, byla láska.

Kocour vzal krabičku, ve které se rozplynula Kapka Kouzla, a začal do ní dávat všechno, co mu popsala v instrukcích, říkaje u toho: „Tak, krok 1. – hotovo… krok 2. – taky, jdeme dál…“.

Každá krabička, kterou Kocour vytvářel pro lidí byla výjimečná! Nebyly v ní jen tak obyčejné věci, ale byly to opravdové emoce, které spolu s tajemstvím prozrazeným Kapkou Kouzla a popsaném v instrukcích, vytvářely příběhy.

Když lidé otvírali krabičky, stával se zázrak – radost a štěstí se znovu vracely do jejich životů!  A na okraji Království, přesněji řečeno v obci Království-venkov bylo cítit, jak se Kouzlo postupně oživuje a zase se vrací do Království.